Přípojné osobní vozy – stránka je otevřena
Na této stránce najdete přípojné vozy. Tedy, abych byl přesný, přípojné osobní vozy. Nákladní vynecháme, to by vydalo na celý další web. Jak všichni víte, nákladních vozů je mnoho druhů. A také, jak všichni bohužel víme, nákladní doprava, hlavě na lokálních tratích, upadá.
Tedy vozy osobní. Najdete tu ty, které na Vlašimce jezdily dlouhá léta, včetně těch, které se tu objevily jen občas, nebo dokonce snad i jen jednou za dobu, co Vlašimka existuje. I to se stává.
Fotografie v hlavě stránky je z archivu p. Jaroslava Kohouta.
Řada Ci, Na Vlašimce býval často k vidění. za C&K mocnářství a také v ještě v létech čtyřicátých, dvacátého století. Též na Posázavském pacifiku pochopitelně, jste se s ním mohli svézt.
Řada Ci. Takto jej známe z pozdějších let, už z dob První republiky. Přezdívalo se mu také lidově, „Dřevák“.
Řada Ci, interiér. V interiéru těchto starých vozů a nejen řady Ci, jste pak mohli objevit takové zvláštní zařízení (kovová skříň vlevo nahoře). Byl to regulátor nabíjení baterie a ovládání elektrického osvětlení vozu. Ovšem ty úplně nejstarší vozy měly osvětlení plynové. *1)
Řada Bi (e) „Rybák“ Osobní vůz vyráběný od třicátých let do roku 1949. Pojmenován byl podle konstruktéra podvozku Ing. Jindřicha Rybáka. Vůz byl určen pro osobní vlaky, ale velmi ojediněle byl nasazován i v regionálních rychlících. *2)
*1) Osvětlení: Zmíním se pouze o osvětlení elektrickém; jednalo se o napájení z alkalické, či olověné baterie nabíjené dynamem, které bylo poháněno řemenicí od jedné z náprav. Napětí palubní sítě bylo zpravidla 24 voltů a osvětlení výhradně žárovkové. Dole pod vlastní skříní regulátoru, byl spínač vnitřního osvětlení vozu, který ovládal průvodčí čtyřhranným klíčem.
Ve svítidlech mohla být jedna žárovka silná (asi 20W) a jedna slabá (5W), modrá (nebo v modrém skleněném krytu) Tato dvě osvětlení si mohli cestující přepínat většinou individuálně.
*2) Vůz Rybák: Byl vůz s velmi dobrými jízdními vlastnostmi. Měl samonosnou skříň (tedy ve smyslu, že skříň byla plechová svařovaná, bez dřevěné konstrukce). Podvozek byl ovšem klasický, rámový. Skvělé parametry tohoto vozu umožnily i jeho pozdější homologaci na cestovní rychlost (ovšem jen na kvalitních tratích nikoli lokálkách) až na 100 km/h. Na Vlašimce tyto vozy za parního provozu pochopitelně jezdily, jak v běžném denním provozu, tak i o víkendech, na trase Praha hlavní nádraží – Benešov u Prahy (zde se souprava dělila na vlak do Tábora a Českých Budějovic, zadní část vlaku (zpravidla čtyři vozy a přidaným vozem služebním) do Vlašimi a Dolních Kralovic.
Dneska se už s nimi setkáte jen v nostalgických parních vlacích, které jsou na Vlašimce vypravovány pouze o významných výročích. Často jste „Rybáky“ mohli potkávat také na obou větvích Posázavského pacifiku.
Ještě dodatek: Jde o značení vozů, vezmu to pouze rámcově; Písmeno C znamená třetí vozovou třídu, B druhou a potom A jest třída první. Následující malá litera značí: i je pak uspořádání s chodbičkou uprostřed, e pak vám napoví, že tato vede bokem vozu. Tento typ měl i služební vozy Dsd a vozy poštovní F.
V roce 1956 došlo u ČSD ke změně vozových tříd – třetí se změnila na druhou a druhá na první (původní první třída byla zrušena již v roce 1953). Vozy třetí třídy Ce / Ci tak byly přeznačeny na vozy druhé třídy Be / Bi. V soupravách nostalgických vlaků se můžete setkat jak s vozy v provedení před rokem 1956 označených Ce, tak i označených Be, tedy v provedení po přeznačení.
Naprosto a úplně cokoliv a to nejen o vozu typu „Rybák“ si můžete přečíst na speciální stránce vagony.cz stránka se vám otevře do extra okna. Klikněte zde 
První čtyři obrázky jsem si dovolil převzít z webu cdnostalgie.cz, též odraženou část textu o překvalifikování vozových tříd z u ČSD v roce 1956.
Slavný comeback Kafemlejnku 310 opět na vlašimskou dráhu. Zvláštní vlak složený ze dvou vozů, „Dřeváku“ Bi a Be „Rybák“ vypravený k 90. výročí dráhy Benešov – Vlašim se vrací odpoledne do Benešova…
M 262 „Kredenc“ s vlečným vozem vypůjčeným z Křižíkovy Bechyňky. Tento vlak vozil zahraniční turisty na zámek Jemniště. Ti, co se nevešli, jeli historickým autobusem Praga RN, který je na snímku též vyobrazen…
Přípojné osobní vozy pro motorové vlaky
Osobní přípojný vůz se středním vstupem Blm (původně Clm) vyráběn ve třicátých letech. Posuvné vstupní dveře, 44 míst k sezení, bez toalety. Vytápěn byl kamny na tuhá paliva, osvětlení elektrické. Náporové větrání systému Ludvík – Prousek. Byl sice určen jako vlek pro M 130.0 a M 120.4 „Věžák“. Motorové Věžáky pochopitelně nepamatuji, tento vůz ještě ano. Ale hrozně rád bych věděl, jak se s ním Věžáky vypořádaly za Trhovým Štěpánovem, kde jak známo, to bylo k Dubějovicům 25‰ do kopce. Elektrický Gebus to sice v pohodě dával, ale Věžák asi těžko. Tady totiž problémy s vlekem Bdlm měl i M 131.1 Hurvínek.
Přípojný vůz BDlm k motorovým vozům M 131.1 se služebním oddílem pro přepravu rozměrných zavazadel.
Vagonka Tatra Studénka výroba 1954–1957. Tyto vozy jezdily na Vlašimce hodně dlouho. Vůz má 42 dřevěných sedadel, jeho váha je 12 tun a délka přes nárazníky 12 100 mm. Maximální rychlost 60 km/h. Vytápěn byl teplovodním kotlíkem na tuhá paliva. Přikládalo se zvenčí, tedy na zastávkách a ve stanicích. Firemní foto: Tatra Studénka.
M 131.1 s přípojným vozem Bdlm v Benešově u Prahy, krátce před odjezdem do Vlašimi a Dolních Kralovic (asi počátek roku 1974).
Snímek je z knihy Františka Kavky:
100 let Místní dráhy Vlašim – Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice.
Přípojný vůz Balm. Čtyřnápravový poměrně komfortní vůz s naftovým vytápěním. Jezdil i do Dolních Kralovic. Pokud jste si chtěli užívat panoramatických rozhledů z čelních oken, musel být řazen tento vůz na konci vlaku vedeného lokomotivou. Samotný Hurvínek bez postrku v náročném úseku do Kralovic by s tímto vozem měl asi dost problém. Zajímavý článek o tomto voze najdete zde