Na začátek ještě pár slov o tom, jak to vlastně bylo s protektorátní dálnicí?
Nutnost výstavby páteřní dálkové silnice napříč republikou nastává brzy po vzniku samostatného československého státu. V pol. 30. let potom vznikají první plány na její výstavbu, ovšem bez většího pochopení vlády. Až když J. A. Baťa v roce 1937 nechá na vlastní pěst vypracovat podrobné studie a projekty, začne se o tento typ komunikace zajímat i laická veřejnost. Po řadě příprav, 2. listopadu konečně vláda republiky rozhoduje o výstavbě dálnice, která má vést napříč republikou, z Prahy na Podkarpatskou Rus. Ještě těsně předtím však naše republika přichází o rozsáhlou pohraniční oblast Sudet a před zahájením stavby se z nás pro změnu stává Protektorát Čechy a Morava. Ke všemu se odtrhlo Slovensko, které vyhlásilo samostatný stát a tak se trasa dálkové silnice podstatně zkracuje a nyní má vést jen z Prahy na hranice Slovenska.
Stavba byla zahájena 2. května 1939 u Průhonic. To se už typ takové silnice nazývá dálnicí, označovanou zde jako „Protektorátní“. Společně s ní se totiž na území zabraných Sudet a napříč Moravou stavějí ještě další dálnice, patřící čistě Němcům. Jedna, tzv. „Exteritoriální“, měla vést nejkratší cestou z německé Breslau (dnes polské Wrocławi) do Vídně. Ta nám byla nařízena jako součást Mnichovské dohody neboť vést svou dálnici přes území cizího státu bylo do té doby nevídané. Další dálnice, tzv. „Sudetská“, byla budována z německého vnitrozemí přes Cheb, Karlovy Vary a Lovosice do Liberce a dále na sever Německa. Současně s těmito dálnicemi byly zahájeny práce i na stavbě „Pražského dálnicového okruhu“. Veškerá rozsáhlá výstavba stovek kilometrů těchto dálnic měla být dokončena již za několik let. Na tehdejší dobu to byly neuvěřitelně krátké termíny, které by se podařilo splnit. Avšak nedostatek pracovních sil a poté začátek 2. světové války, stavbu zpomalovaly. Záhy musela být v r. 1942 výstavba úplně zastavena. To již bylo rozestavěno celkem 73 km Protektorátní dálnice, asi 30 km Sudetské dálnice a několik desítek kilometrů Exteritoriální dálnice. Na pražském okruhu byl rozestavěn jen nepatrný zlomek. Další plánované dálnice z Prahy přes Plzeň, přes Ústí, přes České Budějovice a přes Hradec Králové, všechny vedoucí do Německa, se již nestačily ani rozestavět. Stejně tak uvažované dálnice z Jihlavy a z Českých Budějovic do Vídně.
Po válce byla v omezeném rozsahu obnovena stavba pouze na jediné, Protektorátní dálnici. Ta měla vést opět až na Slovensko neboť Československý stát byl opět sjednocen. Kromě Podkarpatské Rusi, kterou pro změnu zabrali Rusové. Ostatní rozestavěné dálnice ztratily smysl, neboť měly sloužit pouze Německu a tak se v jejich stavbě nepokračovalo. A dálnice, které byly teprve ve fázi projektů měly být zahájeny až po dostavbě té páteřní. Jenže již v r. 1950 přichází rozhodnutí o definitivním zastavení stavby i pro tuto zbývající dálnici. Automobilový provoz byl po válce malý a prostředky byly v té době potřeba hlavně na obnovu válkou zničené infrastruktury a domů, takže se zdály být dálnice v naší republice zbytečným přepychem.
Autor textu je zřejmě J. Slovík. Server Wayback Machine mi vrátil pouze text. V dalším článku na stránce, (který zde není citován) J. Slovík podepsán byl. Snímek lanového rypadla je z původního webu www.dalnice.com