Vlašimské vlečky – Stránka je otevřena
Vlašimské nádraží mělo v dobách své největší slávy okolo pěti vleček.
Některé z nich zanikly, například vlečka do bývalé mlékárny, která je už k vidění jen na starých fotografiích, a tuto později nahradila vlečka do obilního sila, která vede stejným směrem, ale asi o 30 metrů severněji, nebo vlečka do vápenky, která je vlastně součástí nádraží. Bylo zde i nákladiště dřeva. Vápenka, která byla součástí „Průmyslových závodů prince Auersperga-Breunnera“, pálila vápenec z lomů v Jinošově, zanikla v roce 1967. Po vápence zůstalo volné místo na kterém byla postavena začátkem sedmdesátých let mazutová teplárna. Vlečka byla opět využívána pro cisterny s topným olejem (dokonce zde také jednou při přečerpávání mazutu hořelo). Ke konci let osmdesátých byla teplárna plynofikována středotlakým plynovodem a vlečka je nyní opuštěná. Občas jsou na ni odstavovány vozy. Tanky na mazut byly demontovány, zůstala tu pouze jímka na separaci uniklého topného oleje.
Nejprve tedy vlečky zaniklé (nesjízdné)
Vlečka do mlékárny
Existovala za První republiky. Zanikla snad během války, nebo těsně před ní. To se nepodařilo zjistit. Existují však fotografie, které jsem viděl a pokusím se je nějak sehnat. Fotografie byla pořízena z továrního komínu mlékárny. Komu ta mlékárna patřila, nevím. Vlečka vedla asi 30 metrů jižněji, nad vlečkou do firmy Fremis, přes dnešní Blanickou ulici. Vedla do kovových vrat, hned vedle dnešního řeznictví.
Vlečka do firmy Blanco.
Stále existuje její (asi 100 metrů dlouhá) část. Jednalo se o vlečku úvraťovou, která končila dlouhým, asi pět metrů vysokým náspem se zarážedlem nad ulicí „Pod tratí“. Původně se jednalo o vlečku do skladu velkoobchodu s potravinami. Stavěla se okolo roku 1960. Pak tam byla prodejna stavebnin. To už se vlečka nepoužívala. Snesena byla okolo roku 2000. Vycházela z výměny za přejezdem, kde byly pro rekonstrukci přejezdu, v květnu 2009 na torzu vlečky, za stále existující výměnou nově instalovány snímače náprav.
Vlečka k nákladišti dřeva za výtopnou.
Nákladiště dřeva bylo v dnešní Lidické ulici za bývalou čerpací stanicí Benzina. Nákladiště zaniklo a vlečka byla snesena při rekonstrukci štěpánovského zhlaví v roce 2016.
Vlečka do zbrojovky Sellier & Bellot.
Stavěna byla na počátku čtyřicátých let, na základě německého požadavku. Odbočovala z širé trati před vjezdovým návěstidlem za výpravnou Vlašim – zastávka. Němci vyčlenili na tuto stavbu část zaměstnanců zbrojovky. V některých případech byli na tuto práci komandováni ti pracovníci, kteří měli drobné prohřešky proti pracovní kázni a to za trest i v neděli. Kdy jak víme, to byl za protektorátu jediný volný den. Vlečka sama byla technickou raritou. Hned za obočnou výměnou na 114 metrech měla prudké stoupání 37,8 ‰. Muselo se na ní tedy jezdit ve zvláštním režimu. V areálu továrny se větvila na poměrně velké nádraží. Zanikla okolo roku 2025 a byla zcela snesena, včetně výměny v km 23,5.
Vlečky funkční (sjízdné)
Vlečka do vápenky a nákladiště dřeva, později do firmy Fremis.
Vedla okolo bývalého protileteckého krytu, za kterým bylo nákladiště dřeva. Dále procházela těsně okolo objektu vápenky, za kterou bylo zarážedlo. V roce 1967 vápenka zanikla a na jejím místě vznikla mazutová teplárna. Vlečka byla používána pro kotlové vozy s lehkým topným olejem. Byla vybavena dvěma vertikálními tanky na topný olej, jímkou na zachycování jeho úniků a motorovým navijákem pro drobný posun. V sedmdesátých létech zde došlo i k požáru tohoto topného oleje. Později byla teplárna plynofikována a tanky byly demontovány, včetně navijáku.
Nyní pokračuje dále, přes Blanickou ulici, do areálu obilního sila firmy Fremis. Odjezdová kolej na postupickém zhlaví je jištěna světly a závorami, vlečková kolej pak světly a výkolejkou. Obě koleje jsou elektronicky provázány: Není-li vyzvoněn a uzavřen přejezd závorami, nelze postavit odjezdové návěstidlo na volno. Nejsou li v činnosti druhá extra světla (před závorami a hlavními světly) nelze otevřít výkolejku *1). Že by ale do Fremisu něco jelo, jsem dlouhá léta neviděl.
A nyní něco obrázků:
714 Veselou krávu znáte. Ta už na tomto webu byla, v motorových lokomotivách. Obrázek je tu ale proto, že kolej vlevo dole je ta vlečka k nákladišti dřeva v Lidické ulici. Kolej ani nákladiště už tu nenajdete.
Vlečka do firmy Blanco. Za přejezdem je vidět vlečková výměna číslo 14. Výměna tu sice stále je, ale vlečka? Je to vlastně jen torzo bývalé vlečky, asi 100 metrů dlouhé.
Kousek za vlečkovou výměnou č. 14 najdete nové snímače náprav. Že by se stále s vlečkou počítalo? Doufat je možno…
O kus dál není již žádných kolejí ani snímačů. Ale dlouho bylo znát, kde byla úvraťová výměna.
Tady je, snesená. Dnes už tu asi nebude.
V té době na náspu bylo ještě pár kolejových polí.
Vlečka do zbrojovky Sellier & Bellot. Ten kopec vidíte sami, popisovat netřeba. Zde končila veškerá legrace.
Opakování matka moudrosti; obrázek tu jednou byl a už je tu zas. Tak to máme: Na prvních 114 metrech 37,8 ‰. To je doopravdy dost.
Bylo třeba „kratšího“ objektivu, aby bylo možno ukázat vlečku i trať do Trhového Štěpánova. Kopec už nevypadá tak děsivě, ale na kolej do Štěpánova se díváme docela z výšky. Pro informaci: Jsme kousek za výkolejkou. Velice špatně je vidět je na prvním obrázku z této vlečky.
Teď opět delší ohnisko a pohled zpátky. Takže je hezky vidět, že už jsme výškově na úrovni střechy zastávky. Asi tak 100 metrů od ní. Jenom na okraj; nad 40 ‰ přestává být adhezní provoz bezpečný a řeší se to ozubnicí.
Toto je snímek z předjaří 2026. Vlečka je zrušena.
Pohled na opačnou stranu. Výměna v Km 23,5 je snesena.
Vlečka do firmy Fremis. 742 Banglada vede nákladní vlak do Benešova. Vlečka do Fremisu je kousek nad vlakem.
Totéž, ale zvětšeno. Vlečka je nyní vidět lépe. To ovšem neznamená, že by by se po ní často jezdilo. Spíše naopak.
Shrnutí:
Takže z pěti sjízdných vleček zůstala pouze jedna, po které se také dvakrát moc nejezdí. Spíše vůbec ne.
Ještě k té vlečce do zbrojovky; byla, jak je z obrázků patrno, poměrně dost nebezpečná. Její stavbu si vynutili Němci za války. Vzhledem ke strategické výrobě válečné munice a trhavin, pochopitelně chvátali. Navíc přejezd přes velmi frekventovanou silnici II/112 byl v době její stavby téměř o 102 metrů dál. Přeložení silnice v době stavby obchvatu města (1999) posunulo tento přejezd na vzdálenost několika metrů od vlečkové výměny v Km 23,5. I když se stále jedná o přeloženou silnici II/112, železnice nekříží již ulici Lidickou, ale Okružní. Na místě bývalého přejezdu v Lidické ulici je nyní pouze chráněný přechod pro pěší. Navíc zastávka sama zůstala na svém původním místě, pouze je nyní před přejezdem. Logicky by se dalo očekávat při takovém spádu vlečky 37,8 ‰ jištění kolejovým odvratem. Ale mohl by zde vůbec být?
Na ten tu ovšem nebyl prostor ani za války. Takže: Pokud by se vlečka stavěla dnes, musela by být úplně někde jinde. O hodně dál k Trhovému Štěpánovu. Víc jak o 750 metrů dál, na konci zářezu před začátkem náspu, kterým prochází velkým klenutým propustkem Bolinský potok. Nemusel by se tak řešit dramatický spád vlečky, ovšem něco za něco: Kolejový odvrat by už zřejmě potřeba nebyl, k ochraně trati by stačila výkolejka *2). Nákladové nádraží v továrně a němu vázané budovy, to vše by muselo být situováno zcela jinak.
Poznámky:
*1) Extra světla se rozumí další souprava světel. Jsou instalována již před vlečkovou kolejí a světly před závorami v Blanické ulici. Další světla vázaná pouze k vlečce jsou orientovaná tak , že směřují přímo do Kolárovy ulice a zamezují tím vjezd silničních vozidel na koleje vlečky i z tohoto směru.
Situace na křižovatce ulic Kolárova/Blanická: Oba snímky (úplně dole a poslední v sérii) byly pořízeny ještě před instalací závor (květen 2006).
*2) Výkolejka na této, již zrušené vlečce pochopitelně byla. Ale co zachrání výkolejka při ujetí vozů v takovém spádu? Odpověď je jednoduchá: Nic.