Zámecká elektrárna, obrazová příloha – Stránka je otevřena
Malé upozornění:
Tato stránka je samostatnou obrazovou přílohou k zámecké elektrárně a také vodním díle, které ji napájí. Toto neslouží jen elektrárně, ale současně je doplňujícím prvkem krajinné architektury zámeckého parku anglického typu, jednoho z největších ve střední Evropě.
Nenajdete zde tlačítko Zavřít, ani Home, či cokoliv v tomto smyslu. Stránka se otevírá do extra okna, tedy na zvláštní kartě. Původní stránku elektrárny máte stále otevřenou. To proto, kdybyste si chtěli něco vyhledat v textu, pokud vám něco nebude jasné. Stránku zavřete snadno, pouhým shozením pomocí křížku v prohlížeči, vpravo nahoře. Hlavní web Vlašimky tak zůstane otevřený stále. Z tohoto důvodu ji nenajdete ani v hlavních dynamických menu. Na stránce elektrárny pochopitelně na tuto stránku s obrázky odkaz je.
Nejdříve vám ukážeme mapu parku.
1. Budova elektrárny, betonový mostek přes náhon
2. Úpravna vody asi do roku 1967. Nyní technický areál správy parku.
3. Městské koupaliště napájené náhonem. Vedle dvou bazénů byly i rybářské sádky. Byl tu pak zimní stadion, dnes krytá hala a letní kino.
3A. Pomocné stavidlo a přepouštěcí komora k napájení bazénů. Pak se tu brala voda k úpravě ledové plochy. Nyní se už nepoužívá.
3B. Romantický úzký klenutý mostek, tehdy už jen torzo (klenutý oblouk). V první polovině šedesátých let se zřítil, nebyl již obnoven.
4. Jezírko s tureckým altánem, napájené z náhonu. Zaniklo v devatenáctém století. Stále patrné torzo hráze.
5. Nově postavená replika mostku na parkové cestě do Domašína.
6. Kamenný most přes Blanici se dvěma oblouky, kdysi zvaný též „Pražský“.
7. Římské lázně (zanikly v stejné době jako jezírko).
7A. Betonový mostek z pozdější doby (snad náhrada původního romantického).
8. Železný příhradový most o jednom poli přes Blanici s dřevěnou mostovkou, někdy je též zvaný „Kočárový“.
9. Kamenný, asi 10 metrů vysoký most o jednom oblouku. Vychází z vysokého levého břehu do parkové louky která podstatně níže, asi 1,5 m nad úrovní hladiny řeky, proto k němu stoupá mohutný násep. Jedna z nejkrásnějších zachovaných romantických staveb v zámeckém parku.
10. Betonový mostek po kterém vede cesta ke Znosimské bráně.
11. Hlavní jez vzdouvající hladinu o 2,5 m před vstupem do náhonu. Je přímo na hranici parku, stejně jako regulační stavidlo.
Za ním jsou v parku další dva jezy v kaskádě (11A, 11B) upravující již pouze vodní režim řeky. Jiné využití nemají a nejsou ani zde v galerii.
12. Nově vybudovaná lávka pro pěší na louku u řeky poblíž Znosimské brány.
V mapě nejsou zaneseny další objekty, které s vodním dílem přímo nesouvisí. Jako např. Znosimská brána, Čínský pavilon, Starý hrad a další stavby.
O náhonu se v obrazové příloze mluví jako o náhonu elektrárenském. I když, hlavně v devatenáctém století, to byl původně náhon mlýnský.
Použitá mapa je ze severu mapy.com
11. Stavidla u horního jezu, poblíž Znosimské brány, celkový pohled. Zařízení se dochovalo proto, že bylo nutno řídit vodní režim v náhonu pro potřeby bývalé úpravny pitné vody a dnes již neexistujícího městského koupaliště. V pozadí: První jez v kaskádě (11).
Stavidla – ovládání regulačních desek. Zde byla opět výška vody mírně snížena (asi –0,6m pod korunu jezu) a udržována na této výši, asi opatření při přívalové vodě proti přetečení náhonu a zatopení rozsáhlých zatravněných ploch v parku.
12. Lávka pro pěší přes náhon, zbudovaná lehce a hezky v japonském stylu. Poměrně nová stavba vede na louku u řeky, vedle Znosimské brány.
Foto: Jaroslav Pohůnek, server mapy.com
10. Mostek přes náhon. Vede po něm cesta k Znosimské bráně. Vznikl zřejmě úpravou původního mostku, někdy v padesátých letech.
9. Vysoký kamenný most, také se mu lidově říká „Znosimský“, ale oficiální název to asi není. Má kovové zábradlí a je velmi hezký.
9. Totéž, ale fotografie je ze vzácného alba z konce 19. století.
Foto: Sbírka M. Pokorného.
9. Pohled z vysokého srázu nad řekou. Hezky zvolená kompozice snímku a most jako krajinotvorný prvek. Foto: Sbírka M. Pokorného.
8. Příhradový ocelový most přes Blanici o jednom poli s dřevěnou mostovkou. Někdy se mu také říká Kočárový.
7. Římské lázně. Na kresbě A. Pucherny je vidět, jak vypadaly v druhé polovině devatenáctého století.
Takto vypadají Římské lázně dnes. To, co se dochovalo bylo pečlivě restaurováno. Foto: Server epastorek.cz
4. Umělé jezírko s tureckým altánem na kresbě A. Pucherny. Jezírko bylo napájeno z náhonu speciální propustí.
Jezírko jako takové, zaniklo. Částečně se objevilo při povodni v roce 2002. Byl znát i ostrůvek, kde stál altán. Jsou na něm vysazeny stromy.
7A. Betonový mostek Pod Čínským pavilonem. Nebyl zřejmě stavěn jako romantický, ale jako běžný silniční most. Je na jedné z hlavních parkových cest, která vede k Znosimské bráně.
5. Tento mostek již řadu let chátral, až se v roce 1998 zřítil a bylo nutno používat provizorní dřevěné lávky. V roce 1999 město sehnalo potřebné prostředky a koncem roku byla dokončena pod dohledem památkářů precizní rekonstrukce tohoto mostku, vlastně postavena jeho dokonalá replika.
6. Kamenný most se dvěma oblouky, nazývaný též „Pražský“.
Tentýž most, ale na obrázku z dobového alba. Sbírka M. Pokorný.
3. Bývalý zimní stadion v místě někdejšího koupaliště. Nyní je zde krytá hala a letní kino. Velký bazén byl v místě servisní budovy vedle haly. Brouzdaliště pro děti by bylo přímo před námi, asi tak necelých 20 metrů, kdyby tu ještě ovšem bylo.
Ale do velkého bazénu možno vstoupit i dnes. Torzo bazénu najdete ve sklepení servisní budovy, vedle bývalé strojovny pro chlazení ledu. Je vidět i betonová hrana bazénu a odtokový žlábek. Plastový kanystr stojí na dně bazénu. Bazén je nyní částí základů servisní budovy. *1)
3. Dno bazénu je v některých místech docela zachovalé. Bylo uděláno z rýhovaného betonu, v některých místech však už popraskalo.
3. Bazén, tedy jeho torzo bylo využíváno především jako skladiště všeho možného. V této části sloužilo jako uhelný bunkr.
Poznámky:
*1) Ne tak zcela. Část velkého bazénu byla vidět i mimo budovu (stav roce 2006). Pochopitelně v místech, kde byla strojovna a začínala ledová plocha, bazén zanikl. Objekty značené 3A, 3B zanikly též. Torzo mostku již někdy v roce 1964, a přepouštěcí komora po roce 2013 zřejmě také. Koupaliště tu dávno není a vody už k výrobě ledu také není potřeba. Jak bylo řečeno, nový moderní zimní stadion je v areálu Na Lukách. Na pozici 3A, pokud bychom ji posunuli mírně po proudu náhonu na hranu stadionu značeného v mapě, najdeme zde nový můstek pro pěší. Stojí několik desítek metrů od místa, kde bylo v roce 1964 zmíněné torzo mostku romantického. Dá se tedy v jistém smyslu říci, že byl obnoven. Je součástí jedné z parkových stezek.
Ještě zmínka o bazénech. Velký bazén i brouzdaliště fungovaly tak, že byly neustále plněny vodou z náhonu, v předem nastaveném průtoku. Na všech stranách bazénů byl odtokový žlábek, který také udržoval jejich nejvyšší hladinu. Voda ze žlábků byla vedena potrubím do níže tekoucí řeky. Tedy; voda se měnila v bazénech kontinuálně, dnes bychom řekli v režimu 24/7. Fungovalo to bez jakéhokoliv čerpadla, samospádem a zadarmo.
2. Areál Správy parku. Původní vodárna je dřevěná budova v popředí.
1. A to už je elektrárna. Nízký objekt je bývalá akumulátorovna.
1. Račte vstoupit. Tedy do elektrárny. Do elektrárny se vcházelo tímto přístavkem. Vešli jste přímo do strojovny.
Když jsem tam po desítkách let, v roce 2001 vešel, byl to neutěšený pohled. Vidíte sami. Zkuste pravou šipku a tak nějak, jako dítě jsem to v roce 1958 viděl. Není to ovšem vlašimská elektrárna, ale jedna z malých MVE v rakouském Badgasteinu. Vypadalo to skoro úplně stejně, jako v tom Rakousku. Pouze u nás tam nebyl generátor, ale dynamo.
Potěšilo mne, že ve zdi zůstaly alespoň porcelánové průchodky. Ty byly pod rozvodnou deskou. Za zdí byla akumulátorovna.
V akumulátorovně nebylo žádných baterií. A také smutno, neútěšno. Všimněte si nezvykle vysoko položených zazděných oken. To kvůli odvětrávání vodíku, který produkovala plynující baterie.
Pan Houdek, syn posledního strojníka ve vlašimské elektrárně, zachránil při sešrotování zařízení pár artefaktů, které by jinak skončily v nenávratnu. Toto je nářaďová deska ze strojovny. Každý nástroj byl očíslován a měl na desce přesně vyhrazené místo. *2).
Detail matkového klíče. (na desce je to druhý zleva). Jedná se o jediný dochovaný originální matkový klíč od firmy J.M. Woith. Klíče nebyly číslovány podle velikosti, ale podle běžné číselné řady. Byla to pojistka proti zapomenutí klíče. Viz poznámka *2).
Regulační štít obou turbín (jednalo neobvyklou párovou sestavu dvou turbín se společnou regulací). Nastavovalo se ručně pákou, která byla před číselnou škálou. Přesněji: Nastavoval se sklon lopatek pevného statoru turbíny, dle aktuálního průtoku vody a požadovaného výkonu soustrojí s ohledem na efektivní chod turbíny.
Zachované výrobní štítky. Tento je konkrétně ze stejnosměrného dynama HN 800 od firmy AEG. Bylo schopno dodávat až 144 A (2×57 A) při 115 V. Stálý výkon tedy přibližně vychází na 26.35 kW při 900 otáčkách v minutě.
Další sadu štítků si můžete prohlédnout zde >>
Obrázek vlevo:
Původní lampa, která byla na rozvodné desce vlašimské elektrárny. Rozvodné desky, jak bylo v té době zvykem, se dělaly z čistého mramoru. Jedna z těchto desek (ve vlašimské elektrárně byly dvě) je též z části zachována.
Obrázek vpravo:
Schéma Francisovy horizontální centripetální turbíny a jejího osazení v turbínové kašně. Je tu jen několik rozdílů: Ve vlašimské elektrárně byla tato turbína dvojitá a obě turbíny byly regulovány společně. V místě, kde je zobrazena transmise, byl setrvačník. Hřídel za posledním ložiskem vpravo pokračovala dál, přes bezpečnostní spojku k dynamu.
Obrázek převzat z: https://mve.energetika.cz/vodnimotory/turbiny-obecne.htm
Poznámky:
*2) Označování nářadí mělo v tomto případě velmi důležitý význam. Nejen číslování klíčů souvislou řadou. Zmíněná nářaďová deska byla dokonce při dodání zákazníkovi upravena tak, že na černém nátěru desky byly přesně udělány obrysy klíčů, nářadí a speciálních přípravků, ostře červenou barvou. A to tak, aby je zavěšené nářadí na desce přesně krylo. Strojník si tak okamžitě všiml, že některý kus chybí. Mohl jen ležet na ponku, ale také někde jinde. Mohl jej po ukončení práce také zapomenout přímo v turbíně. Po jejím následném spuštění by to mohlo skončit havárií turbíny, nebo dokonce jejím zničením.
Podobný způsob značení nářadí (prioritně číslování) používají také letečtí mechanici. Zapomenutý klíč v motoru, potažmo proudovém, může způsobit nejen těžké škody, ale i skutečnou tragédii.
Axiální násavná neregulovatelná turbína.
Vyráběná v Metazu Týnec. Toto soustrojí bylo instalováno v osmdesátých letech ve vlašimské elektrárně a později ukradeno. Dodávalo do sítě napětí 3 x 380 voltů při výkonu asi 10 kW. Podle rotoru se jedná se o typ tzv. vrtulové turbíny.
Legenda:
1. Pevný nestavitelný stator.
1A Rotor.
2. Hřídel.
3. Pružná spojka k zachycení hydrodynamických rázů.
4. Střídavý alternátor 3 x 380 voltů /10kW.
5. Násoska,
kde vzniká vahou padajícího kompaktního vodního sloupce potřebný podtlak nezbytný pro efektivní chod agregátu. Pokud dojde k přetržení vodního sloupce a zavzdušnění násosky, soustrojí běží dál silou elektrického proudu, který začne odebírat ze sítě. Rotor začne pracovat jako čerpadlo a agregát se snaží znovu naplnit násosku a obnovit provozní režim. Pokud však k tomu okamžitě nedojde (nízký stav vody) automatika pak soustrojí odpojí a toto se zastaví. Tím byla také vyřešena automatická synchronizace (fázování).
Jak bylo v článku o elektrárně psáno, turbíny byly demontovány a turbínový domek nad turbínovou kašnou zbourán. Náhon má téměř nulový průtok a před turbínovou kašnou se hromadí sinice. Hezky to nevypadá, pravda.
Náhon sám je technicky velmi zajímavá stavba. Ve značné délce je toto vodní dílo mírně nad úrovní terénu. Jeho pravý břeh (ve směru toku) tvoří přirozený svah a levý břeh pak umělá hráz. Velmi dobře je to vidět v úseku u bývalého zimního stadionu.
Jedna zajímavost nakonec:
Neukázal jsem vám žádné dokumenty, které se týkají elektrárny a jejího provozu. Nějaké k dispozici jsou a toto je jeden z nich. Jedná se o pokyny k provozu a údržbě akumulátorové baterie. To byla v případě vlašimské stejnosměrné elektrárny, věc více než kruciální. Takže pokud máte zájem, můžete si přečíst, jak to s tou baterií vlastně bylo a co okolo ní bylo práce. Viz >>
Zvláštní poděkování:
Patří panu Houdkovi, který mi hodně pomohl k tomu, aby jsem se mohl dozvědět spoustu zajímavých technických dat, která by byla jinak nenávratně ztracena. Vlašimská stejnosměrná elektrárna je zajímavou technickou památkou a proto si jeho pomoci cením o to více.
Dále pak:
panu Miroslavu Pokornému, který mi zapůjčil unikátní album z roku 1897, s naprosto ojedinělými a vzácnými snímky ze zámeckého parku.
Tato stránka
je otevřena na extra kartě (zvláštním okně). Zavřete ji jednoduše, shozením okna v prohlížeči.