Pokles hladiny jezera – stránka je otevřena
Na této stránce se zabýváme poklesy hladiny jezera Želivka – Švihov. Na obrázku vlevo vidíte velký pokles ze začátku devadesátých let, kdy se doopravdy dalo na kralovické nádraží dojít suchou nohou.
Toto byl skutečně enormní úkaz, který (jak doufám) se moc často opakovat nebude. Jezero samo se chová jako živý organizmus, mění výšku svojí hladiny. Zajedno uměle, jak provozní režim vodního díla vyžaduje a také vlivem dalších faktorů; tedy přítokem, pak přirozeným odparem, kdy to závisí na okolní teplotě, počasí, srážkách a roční době. Velké poklesy hladiny mohou vzhled jezera, jako krajinného celku, docela dramaticky měnit.
Pochopitelně to neznamená, pokud takovýto stav nastane, že se z bývalého náspu trati stane turistické korzo. Omezení a restrikce zde platí stále. Na to byste neměli zapomínat
Důležité upozornění: Na této stránce popisujeme zajímavé změny jezera, přesněji jeho proměny za různého stavu výšky vodní hladiny. Jak drobné rozdíly, což je normální stav, tak je zmiňován i velký (a také ojedinělý) pokles hladiny začátkem let devadesátých. Je to sice zajímavá podívaná, ale přímo nedostupná. Je pochopitelné, že možnost dojít si na bývalé kralovické nádraží pěšky, je pro železniční fanoušky velice lákavá. Ale vlaku se zde stejně nedočkáte a jediné co zde může stavět, je rychlý člun jezerní ostrahy. Pakli toho budete přímým svědkem, tedy zde, přímo na bývalém nádraží, jízdenku vám posádka člunu určitě neprodá. Ale platit budete a to hodně. Za ty peníze byste mohli mít jízdenek do Dolních Kralovic celý terrion; to jsou takové ty přihrádky na jízdenky, co byly kdysi dávno k vidění v nádražních pokladnách.
Možnost tu ale je: Pohled ze silničního mostu na silnici II/150 (dříve II/18). Uvidíte vše, co potřebujete vidět a zadarmo. Pokud ovšem na mostě nezaparkujete, to jak víme, slušný řidič nedělá a pak vás pro změnu zase „zkasíruje“ dopravní policie. Pouze pamětní desku na druhé straně mostu neuvidíte. To sice zapovězeno není, ale jak je zde na tomto webu psáno, před několika roky ji sprostě ukradli. Bronzové desky (a nejen desky) mají v u nás, v české kotlině zatraceně krátkou životnost. Asi to bude tím vzestupem cen ušlechtilých kovů na světových burzách…
Levý obrázek: Nákres situace v km 46,100. Toto je stav v květnu 1975, po definitivním ukončení provozu a před snesením kolejí. Pohled je veden směrem ke Keblovu.
Pravý obrázek: Situace v listopadu 2003. Dobře vidíte erozní linii na místě styku hladiny s tělesem trati. Světle modrá je současná zátopová zóna (2003), tmavě modré jsou usazeniny /písky a bahno/, které pomalu mění tvar náspu. Vlastní hlinité tělo náspu je tmavé šedé, světle šedé je štěrkové lože kolejí. Erozní linie je markantnější vpravo, kde je trať otevřena do pláně jezera, tedy i silnému vlnobití. Z leva je pouze poměrně klidná laguna, krytá před větrem nově vysazeným lesem. Při maximálním vzdutí na kótu 376,7 metru by hladina sahala asi jeden centimetr pod okraj obrázku.
Upozornění: Veškeré zobrazené objekty na této stránce jsou nedostupné! Zajedno je to zakázáno a za druhé, při plném vzdutí hladiny jezera se tam prostě nedostanete.
Pohled z km 46,090 směrem k Dolním Kralovicům. Je vidět sloupek drátovodu. Ale pozor, byl zřejmě někým přenesen na nesprávnou stranu náspu. Proč nevím. Drátovod vedl po pravé straně kolejí, v roce 1992 byla většina sloupků ještě na svých místech. Rozmáčením náspu se pochopitelně uvolnily a vlivem vlastní váhy a vodních proudů pod hladinou jezera, převrátily.
Detailní pohled na hranu náspu obrácenou do jezera. Dobře je vidět erozní linie způsobená „přehradním příbojem“ Při rozlehlosti jezera mohou vlny dosáhnout za silného větru až 50 – 70 cm výšky. Voda nejen že pomalu likviduje těleso náspu, ale silnému vlnobití neodolá ani štěrkové lože kolejí.
Detail kladek v hlavě sloupku. Kladky byly vždy v páru, zde jedna z nich již chybí.
Toto je jeden ze sloupků v původním umístění. Pomineme li to, že je už nestojí, ale je přirozenou cestou povalený.
Další sloupek, ale asi necelý jeden metr pod hladinou, jak po vyvrácení z rozmočeného náspu poklesl po jeho svahu dolů.
Takto to lohlo asi vypadat. Snímek drátovodu v Davli. Mohlo to být úplně stejně. Autor: ŠJů, Licence: Creative Commons 3.0
Na závěr trochu nostalgie: Na obrázku se blíží osobní vlak k přejezdu nad Dolními Kralovicemi, je rok 1973. Kliknutím na pravou šipku se dostanete do konce let devadesátých. A můžete pokračovat: Další kliknutí vás přenese do slunného odpoledne v srpnu 1902. Je to asi zřejmě v neděli, je tam jakási paní s dětmi na procházce, u vysokého náspu trati. Ještě jednou a jste zase na konci devadesátek. Dokonalý stroj času, tak do toho. Časem nelze cestovat každý den, ale dneska můžete. Dejte si…
Pak tu mám jeden obrázek, ten se vám objeví v Lightboxu. Jak by to vypadalo, kdyby se jezero napustilo jen na první etapu. A do Kralovic by se mohlo stále jezdit vlakem. Najdete tam zarážedlo v km 47, Výtopnu, remízu pro motorový vůz Gebus a budovu Výkupu. Je to montáž obrázku z archivu pana Františka Kavky a modelu dolnokralovického nádraží od pana Stanislava Gabrisse z roku 2006. Najdete to na tlačítku dole.
