Mapový list #4 Keblov – Dolní Kralovice je otevřen
Úsek zobrazený list #4 nás dovede až k Dolním Kralovicům. Pokud chcete mapový list ihned opustit, použijte tlačítko právě otevřeného listu, tedy #4. Nebo přejděte na jiný list (1, 2 nebo 3). Pakli nemáte povolení ke vstupu do zóny, Můžete si jezero a poslední úsek trati prohlédnout ze silničního mostu (silnice 4. 150, dříve 18.) na pozici B.
Varování! Zóna hygienické ochrany I. stupně!
V tomto mapovém listu se již podruhé dostáváte do uzavřeného pásma vodního díla Želivka-Švihov. Od pozice 5, kdy hranici zóny tvoří konec pole za Bernarticemi a začíná les okolo jezera. Od kilometru 46.050 trať definitivně mizí pod vodní hladinou. Vstup sem je bez povolení Správy povodí, přísně zakázán!
Poznámka: Rozšířené značení trasy: Zelená: zřetelně zachované těleso trati, včetně dalších objektů, modrá: místo, kde těleso trati již zcela zaniklo a není patrné. Navíc je zde fialová: zachované těleso trati, včetně dalších objektů, ale pod hladinou přehradního jezera…
1. Poslední, čtvrtý díl naší vycházky po zaniklé železnici zahájíme poblíž dálnice D1, na křižovatce trasy dráhy s polní cestou, kdy je opět schůdná. Na obrázku vidíte jak v mělkém zářezu míří ke zmíněné D1.
V roce 1942 se o dálnici D1 nejednalo. Stavěla se, ale měla jiný název: Protektorátní dálnice a železnice jí stála v cestě.
2, 2a, Když se počátkem čtyřicátých let stavební čety dostaly až sem na 61,80 km *1) bývalé protektorátní dálnice trať tu pochopitelně již byla. Přemostili jí betonovým nadjezdem. Pak staveniště osiřelo. Po letech se dělníci opět vrátili,
s novou trasou současné D1. Po odjezdu posledního pracovního vlaku byl nadjezd stržen a pohltilo jej současné těleso D1. Ze starého nadjezdu tu nenajdete nic. Když klinete na pravou šipku, vrátíme rok 1964. Foto: Ing. Neurvirt.
3. Zastávka Borovsko, stávala v katastru obce Bernartice, avšak obec Borovsko je asi o 4 km dál na severozápad. Za tuto kuriozitu vděčíme pozemkovým sporům při stavbě dráhy. Ta vedla tam, kde najdete žlutou čáru. Zastávka byla u dvou lip, (v místě označeném číslem 1.) ty lípy jsou původní, jediné tu zůstaly. Prostor zastávky nyní leží na pozemku soukromé firmy. Dvojka pak označuje polohu strženého dálničního nadjezdu…
3a. Vítejte v Evropě! Tak by se nechal nazvat tento hezký obrázek z archivu pana Vilimovského.
To bylo, tedy ten snímek, někdy v šedesátých letech. V Evropě sice už řadu let jsme, ale zastávka Borovsko tu dávno není, škoda.
3b. Ještě dva obrázky v jednom, od pana Vilimovského. Ten nalevo se nepovedlo datovat, ale ten vlevo je jasně z protektorátu. Dvojjazyčný nápis – Haltstelle Borowsko hovoří jasně.
3c. Příjezd vlaku od Dolních Kralovic. Přejezd byl malý kousek od zastávky. Archiv Františka Kavky, okolo roku 1970.
3d, e, 3f. Situace okolo roku 1973. Motorový osobní vlak zastavuje na zastávce Borovsko. Zdánlivě se nic neděje. Ale pak dostanou události rychlý spád. Klikněte si na pravou šipku. Projdete si tam rokem 1975 a 1979. Šlo to skutečně zatraceně rychle…
4. Těleso trati v km v obci Bernartice téměř nenajdete. Na východním konci vesnice přecházelo v násep s klenutým podjezdem a o kus dále též klenutým propustkem. Násep byl rozbagrován, klenutý podjezd byl zbourán. U hřiště zůstal pouze propustek.
Lokalita zastávky Borovsko- Srovnávací letecké snímky 1953: Úvodem nutno říci, že samotná obec Borovsko, je od zastávky, jež leží přímo v katastru obce Bernartice, velmi vzdálená. Téměř 4 km. Tato rarita má původ v pozemkových tahanicích okolo stavby dráhy. Na snímku z roku 1953 je nejen dobře vidět zastávka sama, ale i betonový dálniční podjezd a trasa rozestavěné a v té době již opuštěném kilometru 61,80 *1) Protektorátní dálnice. Než náš hypotetický vlak vjede do zastávky Borovsko, zahouká, jak přísné drážní předpisy nakazují, před podjezdem pod starou protektorátní dálnicí.
2008: Podjezd byl pochopitelně odstřelen a stržen, pro novou D1 byl úzký a nevyhovující nosností pro dnešní těžký kamionový provoz. Poloha zastávkové boudy je opět vyznačena žlutou šipkou. Ze zastávky se nedochovalo zhola nic, pouze hraniční kámen pozemku dráhy a navíc nyní leží na pozemku soukromé firmy. Tedy je bohužel nedostupná.
Obec Bernartice – Srovnávací letecké snímky 1953: Trasa drány vedoucí kolem severního konce obce Bernartice.
2008: Vysoký násep s podjezdem a propustkem je opět snesen, je zde nyní fotbalové hřiště. Podjezd byl r zbourán a zachoval se pouze důkladný klenutý vodní propustek. Je označený žlutou šipkou. Dráha se pak obloukem stáčí za Bernarticemi do zářezu (částečně zasypán) a začíná klesat již do Dolních Kralovic.
*1) Poznámka: Kilometráž staré Protektorátní dálnice je asi o 2 km nižší, než ve stejném místě kilometráž současné D1. Chyba to není, Ani Němci s tím nemají nic společného. Němci pouze mírně upravili projekt a změnili navrhovanou dálniční rychlost na 160 Km/h. Čeští projektanti, sakra dobře věděli, že autostrádu jako takovou, nelze surově prohnat centrem Prahy, jako je tomu dnes. Takto byla bohužel projektována až současná D1. A nebyl to dobrý nápad. Už od začátku stavby Protektorátní dálnice v roce 1939, se počítalo s okruhem.
5. Jsme za Bernarticemi, zhruba v km 44,1. Zde se trať dohledává velmi obtížně, ale při troše štěstí se Vám to povede. Polní cesta vede zde o kousek vlevo od původního tělesa trati. Zde z dráhy nezbylo nic.
5a. Tohle ale obrázek z roku 1979. Koleje tu už pochopitelně nejsou. ale v té době se tu dalo ještě pohodlně projít. Dnes už to zde vypadá jinak. Text popisku zčervenal, jak jistě vidíte. Takže povolení. Máte??
Varování! Od čísla obrázku 5a. vstupujete do uzavřené zóny. Bez povolení od Správy povodí Želivka, vstup zakázán!
6, 6a, 6b
Okolo km 45.7 mezi stromy již probleskne hladina jezera. Na km 45,5 spatříte odvážnou křivku mostu. Bývalou trať využívají zaměstnanci lesů a správa povodí jako servisní komunikaci.
7, 7a. Km 45.9 Kousek za mostem je místo, kde byl bývalý přejezd na silnici z Dolních Kralovic do Bernartic. Bylo na něm elektrické signální zařízení. Přejezd byl v místě, kde stojí motocykl. Opět použijte pravou šipku. Na přejezdu, tedy bývalém (7a), se ohlédneme vlevo. Kdysi dávno, bychom spatřili Dolní Kralovice v celé své kráse, Tak jak malá města skrytá v údolích na Vysočině mohou být hezká. Ten pohled už vám ale dopřán nebude. Uvidíte modravou pláň jezera, ve které po pár desítkách metrů končí i tato opuštěná silnice. Naše cesty mládí se rozešly, jak píše klasik. Pakli jste zde žili, použijte levou šipku a tato vám obrázek vrátí o jeden krok zpět, na přejezd. Vzpomínky sice neumlčí, ale nebude to tolik bolet…
8./8a Sedíte-li v našem pomyslném vlaku vpravo u okna, spatříte kilometrovník. Vlak vzpomínek dokonce zastavuje, proč? Ano, jistě milovníci železnic zde smeknou, a tiše postojí, jako nad rovem národu drahého člověka. Kilometr 46.0, ostatně si to na jediném dochovaném kilometrovníku můžete přečíst. *2)
Pakli v našem vlaku necestujete, protože už tu dobu pro své mládí nepamatujete, klikněte si na obrázek a uvidíte ten kámen v detailu.
8b, 8c.Teď tady byl. Jistě! Tady všude byl! Řekl by velikán všech Čechů, Jára Cimrman. Ano, to platilo až do konce léta roku 2003. Pravá šipka, pokud na ni kliknete, vás postrčí do listopadu téhož roku. To ale už k smíchu nebude. A také vám to vyjasní poznámku *2), která je v popisku vedlejšího obrázku.
Možná snad, pakli trpíte nízkým krevním tlakem, tak vám jej to kliknutí patřičně zvedne. A také dost zkazí den…
Poznámka *2) Nic vysvětlovat netřeba. Kámen je pryč. První dojem byl, že to má na svědomí jeden z chalupářů pražského typu. Ti takové prasečiny dělají. Ověšují si své haciendy koly žebřiňáků, cepy a dalšími venkovskými artefakty. Co lufťák zamýšlel s kilometrovníkem, to vážně nevím. Kolo patří přece k vozu, chalupa jezdit nebude, s cepem možno mlátit obilí, pakli chcete; to dá rozum, selský obzvláště. Kilometrovník? Tohle mi hlava nebere. Chatař, ani chalupář to nebyl, jak se později ukázalo. Kámen je v Bernarticích. Proč?? Zastávka se jmenovala Borovsko. Úředně tedy patřila k Borovsku. Ŕečeno jazykem vzdělanců, vlak „de jure“ stavěl v Borovsku, nikoli v Bernarticích. Avšak i na ty zloděje, tedy skutečné opovrženíhodné chmatáky, v tomto pokračování Listu #4 také dojde řeč. Ale o Kilometrovníku ani o Bernarticích to nebude. Dokonce, ani o trati samotné ne. Bude to něco mnohem horšího. O národní ostudě.
9. Toto torzo předzvěsti, tedy návěstidla, jež ukazuje zda hlavní návěstidlo je v poloze „stůj“, či „volno“. Jednalo se o mechanické návěstidlo se žlutým signálním terčem. Zde začíná skutečné „pole trosek“, či pozůstatků zaniklé dráhy. To si ale ponecháme na potom,
čeká nás ještě jedna pamětihodnost.
Možno si kliknout na obrázek, uvidíte jak taková předzvěst vypadá
8d, e. Berme to tedy tak, že stále cestujeme tím hypotetickým vlakem vzpomínek. Jeden velice starý pán, který jak mi řekl, na této dráze skutečně pracoval, tak když jsme se vraceli zpět k silničnímu mostu, ukázal krátký zářez a zavzpomínal jak to vypadalo zde na konci let čtyřicátých. Máme ostatně čas, náš vzpomínkový vlak počká, není vázán jízdním řádem. Tak pravá šipka a podívejte se. *3)
Poznámka *3) Jak vidíte, je obrázek menší a kvalita nic moc. Jedná se o screenshot z videa formátu VHS, které jsem tu natočil v roce 1998. Druný snímek je makrofoto filmového políčka Standard 8. Film natočil pan Horáček z Dolních Kralovic asi v druhé polovině čtyřicátých let.
B3, Nový most na silnici 150 (dříve 18). Je z něho překrásný pohled na přehradní jezero, Pak je tu pohled z mostu na trať v km 45.9 Text je opět kupodivu černý. Na most tedy bez obav můžete. Tak jsme se vydali na druhý konec mostu. Směrem na Ledeč nad Sázavou.
B – B4. Na druhém konci mostu, směrem na Ledeč n/S Je betonový pylon s pamětní deskou, věnovanou stavbě mostu přes údolí Želivky. Jako vždy pravá šipka a klikejte. Do pozice B2 to jde. Jsme v roce 1998. Pak už (od B3-B4) někdy v roce 2016. Nemám slov. *4)
Poznámka *4) Pokud oko unaveného poutníka spočinulo na této desce tak se dočetl, že most se stavěl od roku 1966 do roku 1969. Hned vám bylo jasné, kdo jej postavil, kdo byl investor. Kolik kubických metrů bylo betonu železového a kolik předpjatého. Ocel betonářská i ku předpínání, vše je tu uvedeno. Také se dozvíme, kdo most projektoval. Byli to pánové Novotný a Nosek, oba inženýři. Stavbyvedoucím byl pak Ing. Brázdil.
Při detailním prostudování desky jste je dozvěděli, že původní hladina Želivky byla na kótě 338,8. A také, že se jezero napouštělo ve dvou etapách. V té první dosáhla hladina kóty 361,9 a v té druhé, se zastavila na 379,9 metrech nad hladinou mořskou. Tam setrvala dodnes. Hezké je také to, že to původní koryto řeky na desce bylo takové osahané. To, jak si lidi ukazovali, vzpomínali – rodáci obzvláště, kde jako ta Želivka kdysi dávno tekla. A pak, na pozici B3 je tu pojednou sychravé dubnové odpoledne v roce 2016. Kolik poznáte rozdílů?
Moc asi ne, ale jeden zásadní. Deska je pryč. Amatéři to nebyli. Deska vzdorovala jistě dlouho. Ale uřízli to odborně, to jo…
Deska měla smůlu, byla z bronzu. To je komodita, která řečeno jazykem těchto lidí, se nechá snadno směnit za cigára a chlast. Na druhou stranu, jsme tady na tom ještě hodně dobře. Před léty se tu řešil odvezený kilometrovník 46.0. Našel se sice, ale výsledek? Nula od nuly pojde. Kámen zůstal v Bernarticích, proč jej tam přenesli a co k tomu občany bernartické vedlo? Inu, stalo se a proti tomuhle je to drobnost.
No nic. Jde „jenom“ o bronzovou desku. Když takhle poslouchám rádio a čtu noviny, tak pořád všude jalový kecy o národní hrdosti. Taková ta vlastenecká omáčka. Nic, než Národ! Jdi se vycpat, národe! Žvanění, to mám jde, to ano. Ale jaký máme postoj k naší národní historii? Asi moc dobrý nebude, když jej prodáme za dvacet kilo bronzu. Hezky to vedeme, pravda.
Alespoň, že se na tuto pamětní desku můžeme podívat. Sice jen v archivu fotografií jako vzpomínku, jak vypadala Viz >>
9. Zde skutečně lze najít mnoho drobných zbytků. Na obrázcích (posunem pravou šipkou): Jímka drátovodu, dokonce i s dochovaným železným víkem. Které, ač je to k nevíře, ještě doposud (rok 1998) stále nikdo neukradl. Dále pak betonový žlábek drátovodu, sloupek drátovodu, kolejový hřeb, podložky pod kolejové šrouby. Drátovod bylo zařízení, které pomocí dvou ocelových strun o průměru asi 3 mm ovládalo vzdálené mechanické návěstidlo, nebo výměnu. Struny vedly buď betonových kanálcích (kolektorech), či na ocelových sloupcích, zakotvených v masivních betonových patkách. Sloupky byly opatřené dvousměrnými párovými kladkami. Délka drátovodu, pokud byl dobře seřízen, namazán a často z důvodu větší délky opatřen kompenzátory, mohla být až 2 km. Ovládání drátovodu bylo zpravidla na stavědle, nebo přímo, v menších stanicích, v dopravní kanceláři. Dále: Střep z porcelánového izolátoru telefonního vedení, napínák drátovodu /byl již přímo v mechanismu návěstidla, sloužil k vymezování vůlí a aretaci návěstního terče, dochovaná ocelová struna drátovodu a východ měsíce nad dolnokralovickým nádražím.
V km 46.1 trať mizí pod hladinou přehradního jezera. Protože výška hladiny značně kolísá. Na druhém snímku je jedničkou znázorněno, kde bylo vjezdové návěstidlo, /na mapovém listu pozice č. 10/. Dvojka označuje polohu nádraží /na mapovém listu pozice č. 11/, trojka pak kostel. Další snímek je z poloviny srpna 2003. Voda klesá při velikých vedrech a je přístupno dalších 30 metrů trati. Na čtvrtém snímku vidíte zajímavý jev. Ještě v roce 1992 vstupovala trať pod hladinu více, méně stejnorodě. Dnes už tomu tak není. Protože za plného vzdutí je plocha jezera poměrně rozlehlá, vznikají zde, i za mírného větru, poměrně vysoké vlny. Ty způsobují přirozenou erozi břehů, ale také i zanořeného drážního tělesa. Náporu vln podléhá nejprve štěrkové lože kolejí, místy je sníženo asi o 40 cm a na linii styku dráhy s hladinou se voda zakusuje již i do hlinitého těla náspu. Svůj díl na tom má i jeho rozmáčení a pokles. Na fotografii je žlutě znázorněno původní štěrkové lože, modré čáry jsou projekcí vlastních kolejí a červená čára je erozní linie vzniklá „přehradním příbojem“. Úplné zmizení trati je již otázkou několika desítek let. Vsup sem je pochopitelně zakázán!
Dodatek: V této části mapového listu #4, na rozdíl od původního webu, byly do projektoru přidány další dva obrázky; pohled z traťového náspu na betonový sokl vjezdového návěstidla konečné stanice této dráhy, Dolní Kralovice. Pak následuje ještě snímek samotného vjezdového návěstidla, tedy klasické „mechaniky“. Obrázek ovšem autentický není, jen ilustrační (stejně jako výše zobrazená předzvěst). To aby mladí, co tyto návěstidla již nepamatují, viděli jak to vypadá. Obrázek sám je ještě něčím zvláštní: Je to screenshot z filmu „Sedmý den, osmá noc„. Tento film se natáčel v roce 1969 ve Zdislavicích a také na zdislavickém nádraží. A byl cenzurou okamžitě zakázán. Premiéry se dočkal až v roce 1990. Návěstidlo bylo nasnímáno (snad) v Trhovém Štěpánově. Poloha obrázku náspu je na hranici pozic 9/10 mapového listu #4. Pochopitelně do tohoto místa je vstup bez povolení zakázán. Navíc, při plném vzdutí na 379,9 m jste již víc jak dva metry pod hladinou jezera.
Pozice 11: Nádraží Dolní Kralovice. Místo je přímo v zátopové oblasti, fyzicky naprosto nepřístupné. Zákaz vstupu!
Obrázek nám ukazuje nádraží a Dolnokralovický kostel svatého Jana Křtitele. Kliknutím na pravou šipku uvidíte výšku hladiny při maximálním vzdutí na kótu 379,9 metru.
11. Nádraží v Dolních Kralovicích, asi polovina šedesátých let. Budova sama byla stavěna podle rakouského drážního standardu, tedy má typové číslo 16/H. Podobnou budovu najdete také v Kralovicích, nikoli však Dolních, ale v Kralovicích u Rakovníka. Budova této kategorie (typ 16/H), měla ještě dvě mutace. S krytým nástupištěm a bez.
Kliknutím na pravou šipku se podíváme do let devadesátých. To už nádraží pochopitelně nestálo a na jeho místě byla hladina jezera. V devadesátých letech došlo masivnímu poklesu hladiny a tak na nádraží bylo možno dojít suchou nohou. Snímek je pořízen asi o 300 metrů dál, než ten původní, černobílý.
C, C1, C2. Stará silnice č. 150 (dříve 18), klesá k Dolním Kralovicům. Nikam po ní ovšem nedojedete. Jednak je to přísně zakázáno a také proto, že vede nyní přímo do přehradního jezera. Vzhledem k tomu, že voda v nádrži je velmi čistá, lze sledovat tuto silnici z břehu i pod hladinou. Nová silnice je přeložená a vede po vysokém mostě přes údolí Želivky
D. Ještě jedna zajímavost: Tento dřevěný nadjezd byl v km 44.8, tedy dnes ještě z části existujícího zářezu již v klesání ke Kralovicům. Zanikl zřejmě již před rokem 1940 a jeho zbytky se nepodařilo dohledat.
Pakli by trať dodnes existovala a zmíněný nadjezd také, Při cestě přes nový silniční most (silnice 150) přes údolí Želivky, při cestě směrem na Ledeč n/S, uviděli byste jej nalevo, ve směru jízdy.
Letecké srovnávací snímky 1953/2008
lokalita Dolní Kralovice
Poloha nádraží je označena žlutou šipkou.
Letecké srovnávací snímky 1953/2008
nádraží Dolní Kralovice
Poloha nádraží je označena žlutou šipkou.
Upozornění: Od pozice 5a. jsme natrvalo vstoupili do zóny ochrany vodního díla Želivka – Švihov, kam je vstup zakázán. Zóna uzávěry začíná asi u hranice lesa za polem u Bernartic. Pásmo uzávěry vás nyní bude nyní doprovázet (až na silniční most přes údolí želivky). Popisky obrázků z uzavřených lokací jsou tmavě červené.