Parní lokomotivy – stránka je otevřena
Na této stránce najdete přehled parních lokomotiv, které na Vlašimce jezdily a které a jsou autorovi známy. Pokud nebudou všechny, což se může snadno stát, napište a připomeňte. Pochopitelně nemohu vědět všechno. Většinou se může jednat o unikátní kusy, které zavítaly na tuto trať zpravidla ojediněle, často při oslavách a výročích.
Obrázek v hlavě stránky je pouze ilustrační, tak nějak pro parádu a potěšení oka. Je z galerie O.C. Perryho, slavného fotografa amerických železnic, praotce všech šotoušů. Dělal to celý život a dělal to skutečně mistrovsky. Jeho ikonické obrázky vlaků jsou ozdobou předních amerických muzeí a galerií.
Přehlídku parních lokomotiv jezdících na této lokální dráze zahájíme legendární tendrovkou rakouské řady 97 /poději u ČSD 310.0/ Tuto nesmírně spolehlivou malou lokomotivu vyrobila Lokomotivfabrik L. Kraus &Co. Linz. Tato rakouská lokomotivka v roce 1902 dodala pro tuto dráhu celkem dva stroje řady 97, výrobních čísel 4776 a 4777. Spolu s dalšími dvěma lokomotivami řady 97, které již sloužily na úseku Benešov – Vlašim (výrobní čísla: 3319 a 3320) zajišťovaly tyto malé spolehlivé stroje provoz na této místní dráze. Na svoji miniaturní, téměř „modelovou“ velikost, měla lokomotiva neuvěřitelný výkon. 200 až 280 km denního běhu, nebyl problém. Měla malá hnací litá kola o průměru 930 mm, zásobník na 3000 litrů vody, Allan-Trickův výstředníkový rozvod, sací, později tlakovou brzdu. Všechny čtyři stroje byly v provozu ještě v červenci 1918. Tři lokomotivy byly po roce 1924 přečíslovány na 310.028, 107 a 108. Jedna z nich /původně 97.87/ přeznačena nebyla a vypátrat se ji nepodařilo a není o jejím osudu již nic známo.
Lokomotiva přeznačená na 310.107 je k vidění stále, ale trochu z ruky. Je totiž na Slovensku v železničním muzeu, tuším v Bratislavě. Lokomotiva by měla být ve vystavovatelném stavu. Jako cenu útěchy vám nabídnu její životopis. Klikněte zde>>
Pro zajímavost dodávám, že poslední stroj této nesmírně spolehlivé a kvalitní řady, (nikoli ovšem ten, který jezdil na Kralovické lokálce) s číslem 310.097 byl zrušen až v roce 1968. Železničáři ji líbivě pojmenovali „Kafemlejnek“ *1).
Poznámka *1):
310.0107 (ex 97.214) byla pro vyrobena firmou Krauss. Stalo se tak v roce 1902 a lokomotiva má výrobní číslo 4776 a KkStB ji nasadila na právě otevřenou trať z Vlašimi do Dolních Královic, patřící Místní dráze Benešov – Vlašim – Dolní Královice. O tomto stroji se ví velice málo. V letech 1938 až 1945 sloužila u ČMD. Zrušena byl zřejmě v roce 1950 a později byl předána pardubické továrně na umělé hmoty UMA Rybitví. Svou průmyslovou éru pak završila v n.p. Východoslovenské mlyny a cestovinárne Veľký Šariš. Od 8.11.1983 je součástí sbírek MDC, na jehož webu měla svou stránku, ale tato stránka již zanikla. V současné době je exponátem Múzea dopravy STM Bratislava, o což se zasloužilo zachované zařízení lokomotivní sací brzdy. (citováno z webu Vlaky.net). Výrobní štítek je sice z firemního webu Lokomotivfabrik Krauss & Co, ale z jiné lokomotivy. Na lokomotivě 310.0107 (97.314) vypadal však úplně stejně.
Lokomotiva řady 423.0 tendrová parní lokomotiva pro místní dráhy. Byla vyráběna v První českomoravské továrně na stroje v Praze (později ČKD), v menších počtech i v Adamovských strojírnách a Škodových závodech pro ČSD. Její výroba probíhala v letech 1921–1946 a celkem vzniklo 231 kusů. Byly určeny k dopravní obsluze místních tratí s lehkým železničním svrškem a zajišťovaly zde jak nákladní, tak i osobní dopravu.
Pro svou nenáročnou obsluhu i spolehlivost byly lokomotivy v provozu velmi oblíbené a získaly přezdívku „Velký bejček“. Na mnoha vedlejších tratích sloužily po desítky let; větší odstavování nastalo až v šedesátých letech s nástupem lokomotiv motorových. Poslední lokomotivy byly vyřazeny okolo roku 1980.
Foto:
Původní firemní dokumentace První českomoravská továrna na stroje v Praze
Lokomotivy řady 433.0 čtyřnápravová parní lokomotiva vznikla zdokonalením řady 423.0. Všech 60 kusů bylo vyrobeno v roce 1948 podnikem Českomoravská-Kolben-Daněk pro ČSD. Lokomotivy našly shodné uplatnění jako jejich předchůdkyně (řada 423.0), sloužily tedy jak v osobní, tak v nákladní dopravě na místních tratích.
Po druhé světové válce mělo být dodáno 120 inovovaných lokomotiv řady 423.0. Tyto lokomotivy se od původní řady značně odlišovaly, přesto ale prvních 60 kusů z roku 1946 neslo stále původní označení. Až v objednávce zbylých 60 strojů z roku 1948 figurovalo nové označení 433.0. Všechny tyto lokomotivy byly dodány mezi březnem a listopadem roku 1948.
Foto:
433.0 – Autor: Pmatel, Licence: Creative Commons 3.0 Unported.
Řada 434.0 Sloužila převážně pro těžší nákladní dopravu. Do Dolních Kralovic však pro poměrně ostré oblouky a velké spádové poměry nezajížděla. Tyto lokomotivy jste mohli tedy spatřit v úseku Benešov – Vlašim, Trhový Štěpánov. Snímek nám ukazuje stroj 434.2186 při Obracení slavnostního vlaku na nádraží ve Vlašimi.
Řada 422.0 byla raritní lokomotivou na této dráze. Na Vlašimce ji bylo možno vidět pouze za války. Jednalo se o stroje buď z Prahy – Nuslí, nebo z Čerčan. Zde ji vidíte pouze jako vystavený exponát, při oslavách jednoho z kulatých výročí Vlašimky.
Foto: Jaroslav Kohout.
Když už jsme u těch raritních lokomotiv, tak ještě jednu; Tuto část přehledu parních lokomotivách uzavřeme neznámou lokomotivou s číslem 9264. Byla přivezena do Trhového Štěpánova a zde roztopena za účelem natáčení jakéhosi filmu. Na této trati ovšem nikdy nejezdila.
Určit jsem jí nedokázal. Ale pak mi napsal jeden návštěvníků stránek:
Dobrý den,
na Vašich stránkách o vlašimské lokálce máte v sekci parní lokomotivy vystavenou fotku „neznámé“ lokomotivy číslo 92-64.
Vězte, že se jedná o vlečkovou parní lokomotivu z cukrovaru Kopidlno, která kromě evidenčního čísla má na boku i jméno LUDVÍK. Začátkem 70.let byla využívána při různých oslavách. Výroba O&K č.9764/1922. Dlouho stála na pomníku v Pardubicích.
Zdravím Zdeněk Hrdina.
Každopádně za informaci o lokomotivě velmi děkuji. Pátrání dostalo hned jiné obrátky. Jak se máte čeho chytit, jde to hned lépe. Jsem panu Hrdinovi velice zavázán a touto cestou velmi děkuji:
Krátce bych doplnil historii firmy: Značka O&K je německá firma Orestein & Koppel. Jedná se o akciovou společnost založenou již v dubnu 1876. Zkladateli byli Benno Orenstein a Arno Koppel. Původně všeobecný strojírenský výrobní program byl záhy zcela přeoreintován na kolejová vozidla.
Na počátku dvacátého století tvoří největší objem výroby armádní zakázky. Pro tehdejší německou armádu staví firma malé lokomotivy a veřkeré zařízení pro tzv. polní dráhy (Fieldbahn). V roce 1908 vyjedou z bran továrny i první dieselové a benzinové motorové lokomotivy.
Prohraná válka a konec Vilémovského Německa v roce 1918 znamená omezení vojenské výroby dle platných mezinárodních dohod. Firma však záhy opět posiluje, je zahájena výroba těžkých důlních strojů a v roce 1934 vyrábí naříklad elektrické vozy pro metro v Buenos Aires.
Nástup nacismu v Německu znamená vyvlastnění firmy (zakladatelé a vlastníci byli Židé) název je z těchto rasových důvodů zkrácen na O&K a později se používá nový a to MBA (Maschienenbau und Bahnbedarf AG). Jsou vyráběny i těžké, válečné normálněrozchodné lokomotivy. Za války je devastujícím bombardováním velká část objektů firmy fatálně poškozena.
Sovětský sektor, později Východní Německo (NDR)
Po válce, na území tehdejšího Sovětského sektoru (NDR) zůstává lokomotivka v Nordhausenu. Výroba v již znárodněném podniku se však obnovuje až v padesátých letech. Opět se mění název firmy Orenstein & Koppel na VEB Nordhausen, vyrábějící lanové bagry, mimo jiných důlních strojů.
Továrna v Babelsbergu (také na území pozdější NDR) obnovila v roce 1947 výrobu lokomotivních kotlů, a o rok později závod vyrobil první poválečnou lokomotivu. Následuje přejmenování na Karl Marx Lokomotiv Werke (LKM). Konstrukce parních lokomotiv skončila v roce 1969. Následují dieselhydraulické lokomotivy. Poslední dieselová lokomotiva společnosti byla V 60 DB třídy D, byla vyráběna až do roku 1976. V průběhu 30 let jako LKM, společnost vyráběla přibližně 7760 lokomotiv; asi třetiny z tohoto počtu bylo vyrobeno pro export.
Americký sektor, později Západní Německo (SRN)
V západním Německu podnik pokračoval v činnosti po druhé světové válce, v roce 1949 opět pod názvem Orenstein & Koppel AG, se sídlem v Berlíně. V roce 1950 následuje fúze s Lübecker Crane Company. Po stavbě berlínské zdi v roce 1961 je ústředí přestěhováno do Dortmundu.
Od roku 1970 podnik neustále roste. V roce 1972, O & K měl pět pobočných závodů: Západní Berlín, Dortmund, Hagen, Hattingen, Ruhr a také Lübeck; včetně centrální výroby náhradních dílů v Bochum. Tento rok, měla firma 8.530 zaměstnanců. Společnost má 24 obchodních a prodejních kanceláří v Západním Německu a agentury na pěti kontinentech. Okolo roku 1988 vyrobila tato západoněmecká větev firmy největší hydraulické rypadlo na světě, s obsahem lžíce 54 kubických metrů.
Později, tuším po opětovném sjednocení Německa, se objevují ve výrobním programu některé zcela nové prvky, jako například výkonné klimatizační a ventilační jednotky.