Exploze lokomotivního kotle
Exploze lokomotivního kotle – záležitost dobrodružné literatury, nebo děsivá skutečnost?
Sealia, USA – 19 října 1952.
Vrak lokomotivy, pohled zepředu.
Z lokomotivy zůstal na kolejích pouze pojezd a tendr.
Torzo pojezdu po odpojení od čela vlaku.
Pamatuji si, že při četbě různé železniční literatury jsem občas narazil na pojem exploze parního kotle. Situace mi nepřipadala nikterak děsivou, stane se ledacos. Až zcela nedávno, při prohlížení železničních webů, jsem nalezl ve fotogalerii známého amerického železničního historika Otto C. Perryho, snímky z takovéto nehody, která se udála nedaleko stanice Sedalia v USA, 19. října 1952.
Jednalo se lokomotivu nákladního vlaku, kdy při poklesu hladiny vody v kotli pod kritickou mez a tím pádem vystavení kotelního pláště enormnímu žáru, došlo ke snížení jeho pevnosti a následnému explozivnímu roztržení kotle. Odborník namítne, že existují speciální bezpečnostní zátky, tzv. olovníky *1), instalované na straně kotle obrácené k topeništi. Tyto olovníky, pakli poklesne voda pod jejich úroveň, nejsou již touto ochlazovány a roztaví se. Proud horké vody a páry zalije oheň v topeništi a co je hlavní, sníží tlak v žárem namáhaném kotli. Zde se tomu tak z neznámých příčin nestalo. Tedy došlo asi zřejmě k jejímu fatálnímu selhání. Každopádně vidíte sami, co to dovede. Exploze vyrvala celý kotel z rámu lokomotivy a hodila jej zcela mimo trať. Neřízený vlak, protože při destrukci lokomotivy došlo i úniku vzduchu ze systému tlakové brzdy a tím i intenzivnímu brždění vlivem samočinného spuštění brzd na ostatních vozech vlaku (hnací i tažená vozidla mají brzdy konstruovány tak, že se brzdící efekt vyvolává poklesem tlaku v systému vzduchového rozvodu vlaku), asi po jednom kilometru zastavil. Z lokomotivy samotné zbyl pouze tendr a zničený podvozek. Vzhledem k tomu, že nákladní lokomotivy tohoto typu mívají provozní tlak páry asi víc jak 16 atmosfér a teplota vody a páry v okamžiku exploze mohla být vzhledem k bodu varu při tomto tlaku zřemě o mnoho vyšší, posádka tohoto stroje asi neměla žádnou šanci.
Exploze kotle vinou hrubé chyby při opravě lokomotivy.
Na Kubě můžeme vidět na vlečkách cukrovarů tyto Baldwinovy lokomotivy uspořádání 1´D, které jsou samy o sobě historickými unikáty, jako tato, vyrobená začátkem minulého století v Baldwinových závodech v USA, s výrobním číslem 1390. Jezdí v cukrovaru Rafael Freyre (provincie Holguin).
Jedna z těchto Baldwinových lokomotiv 1´D výrobního čísla 1542 již dojezdila. Patřila cukrovaru Obdulio Morales v provincii Sancti Spiritus. Celá událost se udála následovně: Při provozu byla zjištěna netěsnost v přední části kotle. Asi předpokládáte, co by mělo v takovémto případě následovat: Okamžité odstavení stroje, odtažení do dílen, roznýtování netěsného kotelního prstence a revize všech ostatních dílů kotle, včetně rentgenových zkoušek.
Poté (pokud by byl přední kotelní prstenec v pořádku), vložení nové měděné těsnící vložky, přenýtování a temování celého předního dílu. Pak tlakové zkoušky, pokud by byly O.K., vystavení nového certifikátu ke kotli, roztopení lokomotivy, další úřední zkouška a vše je zaneseno do patřičných papírů, včetně schválení k dalšímu provozu a určení následného termínu další revize. To by ale musela tato „Baldwinka“ jezdit v civilizované zemi, nikoli na Kubě.
V tomto případě ale lokomotiva dojela do depa, byla odstavena, přišel opravář a netěsné místo zavařil (!!!). Aniž by věděli, vyrobili tímto pojízdnou časovanou bombu. Netěsnost sice zmizela, ale svár v místě přesahu obou kotelních prstenců a především svařené hrany snížil jejich tloušťku a tím pochopitelně i pevnost, k čemuž ještě přispělo „vykřehnutí“ materiálu v místě sváru. Kotel byl tímto nekvalitním svarem neviditelně perforován, jako poštovní známka v aršíku. S nějakou úřední zkouškou si hlavu nelámali. Maňana.
Lokomotiva jezdila ještě pár dnů. Po té, co zrovna stála na vlečce, došlo bez jakéhokoliv varování k explozi. Tělo topiče, který byl v budce, našli patnáct metrů od kolejí, strojvedoucí, který zrovna mazal rozvody a byl tedy přímo v epicentru výbuchu, skončil ještě hůře. Byl doslova uvařen a roztrhán na kusy. Kvůli neuvěřitelné technické chybě, která se dá nazvat snad jenom žalostnou a fatální prasárnou, zemřeli hrozně a zcela zbytečně, dva lidé.
Obrázek (nikoli přesný text) byl převzat z knihy Colina Carratta „The World Encyclopedia of Locomotives“ (Lorenz Books 1997)
Poznámka *1)
Ještě k záhadám okolo selhání olovníku. Tato nehoda se stala v dávných dobách železnice u nás:
Exploze lokomotivy Jason, k níž došlo 27. července 1848, byla do té doby největším železničním neštěstím v Českých zemích a první velkou nehodou na Severní dráze císaře Ferdinanda a na dlouhou dobu ovlivnila pokyny pro údržbu a používání parních kotlů lokomotiv.
Lokomotivě Jason (typ Adonis), která vezla pravidelný nákladní vlak č. XI. z Bohumína do Vídně, tehdy mezi stanicemi Hulín a Napajedla náhle explodoval kotel. Na místě zahynuli strojvedoucí Nischlag a topiči Černý a Frank. Čistič Prischka, který sloužil jako tendrová stráž, utrpěl řadu těžkých zranění, na která dvě hodiny po výbuchu zemřel. Dále byli lehce raněni dva nakladači, oba se však vyléčili, byť stav nakladače Mandla (který byl zraněn až po nehodě při záchranných pracích, když ho zavalil náklad) byl původně shledán natolik rizikovým, že jej přivolaný kněz zaopatřil společně s Prischkou. Ze čtyřiceti vozů bylo rozbito či poškozeno sedmnáct, trosky lokomotivy byly nacházeny až 600 metrů od místa výbuchu.
Za nejpravděpodobnější příčinu vyšetřovatelé považovali, že v kotli došlo buď z technické příčiny (porucha čerpadel) nebo chyby strojvůdce (chybné nastavení vodoznaku) k nedostatku vody v kotli, za jakého stavu strojvedoucí zprovoznil čerpadla. Napuštění studené vody do rozžhaveného prázdného či téměř prázdného kotle vedlo k prudkému vývoji obrovského množství páry, která způsobila enormní přetlak, který kotel nemohl vydržet. Tato teorie dobře vysvětluje řadu důkazů a svědectví sesbíraných po nehodě, má však i své slabé místo, neboť kotel měl pro tyto případy zabudovanou pojistku v podobě zvláštního olovem vyplněného šroubu (olovník) — olovo se mělo při poklesu hladiny vody a rozžhavení kotle rozpustit, což by vedlo k zatopení topeniště vodou a prevenci katastrofy. To se evidentně nestalo (šroub byl nalezen zcela neporušený), což vyšetřovatelé nebyli schopni vysvětlit. [Wikipedie]